Movies (01)

I was just thinking about to publish brief notes regarding the movie which I've seen lately. If you're looking for some movies to watch you might wanna get some ideas. And it helps me to keep the list of movies. Some of them worth to try (see the ~ sign).

The Lake House:

Okay, my mystery correspondent, I get it.

Sandra Bullock, Keanu Reeves, and their nice way of sharing life through time. 2006, IMDb. ~

Edmond:

Now look what you've done.

How can an ordinary guy became a madness in one night. Or is this a something else behind this story? 2005, IMDb. ~

Closer:

Hello stranger.

I already saw this movie last year with Qimin. I was a bit nostalgic in these days and in the mood for this movie too, so I watched again. Another reason was Clive Owen, who draw my attention since The Hire series (great BMW commercials) and Inside Man. 2004, IMDb. ~

The Sentinel: Michael Douglas as an agent with one tiny secret and one huge issue. 2006, IMDb.

The Da Vinci Code:

I am on the Grail quest.

Apparently I'm the last one who saw this. Nothing special. Better to read a book, which is also nothing special though (anyway, it's got quite easy English). 2006, IMDb.

(To Be Continued...)

Znovu na cestě?

Jak asi většina z vás ví, jsem opět pryč. Bylo to nutné a nezbytné. Hned po Finsku jsem věděl, že chci být zase pryč a nakonec se čas odjezdu neplánovaně prodloužil. Bez mé zkušenosti z Finska by pravděpodobně nebyla tato cesta, ani místo pro které jsem se rozhodl. Jsem zvědavý, jak velký a zajímavý vliv nakonec moje rozhodnutí bude mít.

Dostal jsem také několik otázek ohledně toho, zda se bojím a že to musí být velice odvážné odjet pryč. Víte, vůbec si nemyslím, že je to o odvaze. Možná něco vypadá jako složité nebo přílíš komplikované pro někoho, kdo to ještě nezkusil, ale po chvíli si sám uvědomí, že to vlastně nic není. Ani cesta na vzdálené místo nevyžaduje žádnou zvláštní odvahu. A cestování samotné je tak jednoduché a snadné. Máte začátek a cíl, do kterého se musíte dostat. Dva body. Pak už stačí tyto body nějakým, více či méně komplikovaným způsobem spojit a je to vyřešené. Autobusy a letadla, nádraží a letiště jsou nekomplikované prostředky a místa, které vás samy navádějí -- následujete jen šipky v růných podobách. To děláte celou dobu. Blízká budoucnost je přesně naplánována příjezdy a odjezdy. Držíte se plánu a pokud se náhodou něco stane, nahradíte ho jiným plánem. O nic víc nejde, cílová stanice je stále jasná.

Minimálně několika z vás bude asi vrtat hlavou, cože to ten blog je a proč jste se s tímto pojmem nikdy nesetkali. Sám jsem byl do této doby jen pasivní uživatel, ale při příležitosti další cesty jsem si řekl, že by to mohla být elegantní cesta, jak dát o sobě čas od času vědet. Pravidelně jsem sledoval několik blogů lidí studujících nebo pracujících v cizině, což mě inspirovalo. Osobně mě nebaví blogy, které jsou popisné, nudné a porovnávající. Naopak mám rád ty, které se na věci dívají ze zajímavých pohledů, jsou neotřelé dávají smysl. Vím, že se asi popisnosti a porovnávání nevyhnu (hlavně na počátku), ale budu se to snažit udržet na rozumné míře. Tento blog by měl také pomoci nezahltit vaše e-mailové schránky mými maily a vyřešit i problém, koho vlastně do mail-listu zahrnout (i když uznávám, zkoumání adresátů v hromadném mailu je nadmírů zajímavé). Měl by být také odpovědí na otázku z poslední doby, zda budu či nebudu v kontaktu. Nemohu zaručit, jak bude moje psaní pravidelné -- nedokáži to nyní říci a ani si to netroufám odhadovat.

Pokud je budoucnost otevřená kniha s čistým listem, třeba ji trošku popíši...

Zdraví vás ^.^ k.

První dny

Hned na úvod malý postřeh. Přistihl jsem se u toho, jak přemýšlím, kolik dní jsem tady. Totiž, připadá mi to jako mnohem delší doba. To, že se neustále něco děje, potkávám nové lidi a věci dělá dojem, že tu musím být více dní. A přitom je to teprve chvilka, co jsem dorazil.

Tento post jsem psal minulý týden. Mimojiné jsem totiž čekal, až bude počasí ve kterém se povedou hezké fotky. Nakonec jsem slunečno prošvihl, počasí se tu dost rychle střídá. Na fotkách mezi odstavci je vidět taiwanská kráska 101, knihovna, hlavní třída kampusu Royal Palm Blvd., jedna z budov departmentu, výhled z budovy a nakonec sportovní hala, meditační jezírko a dávno vyřazená stíhačka F-100 (velký kontrast mezi posledními třemi fotografiemi nebyl původně záměr, ale když se tak zajímavě sešly...)Minulý týden v pondělí byl Orientation den, na kterém bylo hodně studentů a to překvapivě více zahraničních studentů, kteří zde budou regulérně studovat, než exchange studentů. Blíže jsem se seznámil s pár studenty (dobře, bylo jich do desíti) a místními studenty, kteří se o zahraniční studenty starají. Potkal jsem třeba studentku s nápisem na tričku Michigan State, ze které se nakonec vyklubala Francouzka. Další byla tentokrát v brazilském tričku, ale v jejím případě bylo hned jasné, že je to Číňanka. Sám jsem nikoho nemátl, finské tričko jsem na sobě neměl. Na závěr mě příjemně překvapila jedna američanka, která buď má smysl pro humor, která pobaví (nebo byla jen v podobné náladě) a moc pěkně jsme se s ní a ještě pár ostatními pošťuchovali (bylo to vzájemné, ale mám pocit, že si začala ona. Ne, provokovali se společně s někým, koho už znala. Ale zkuste si odolat pokušení netrefovat se do někoho, jehož major -- hlavní obor -- je tanec. A uznávám, že já s mým oborem jsem pro ní také snadný terč :-) ). Napsal jsem Američanka, ale pokud bych měl být přesný, tak je to Američanka čínského původu z Californie. Někdy ani pro nejstručnější popis jedno slovo nestačí. Z celé věci jsem měl ještě další radost, protože přestože moje angličtina po Finsku zchátrala a je na bídné úrovni, na zdvořilostní konverzaci to ještě stačí.

Mimochodem, to mi připomíná řekněme oblíbené téma "Chování Američanů". Tuhle jsem se dozvěděl o osobní zkušenosti, že se Američané chovají nadřazeně a Evropany pohrdají a tak. Asi to znáte. Jasně, většina lidí, kteří na ně nadávají vlastně ani žádné Američany osobně neznají, ale to nebyl tento případ. Jen mi to připomnělo, že všichni Američani i Kanaďani, které jsem poznal a s některými mohl strávit více času, byli fajn lidi se kterými jsem si užil hodně zábavy a legrace. Vím, jsou trošku jiní, což je dáno kulturními rozdíly, ale s tím se přeci předem počítá. A tady to je také tak, Američané jsou lidé, kteří se s vámi hned od začátku v pohodě baví a je s nimi zábava.

Jeden z místních studentů se zmínil, že jde s exchange studenty vyrazit večer do klubu, takže jsem neodolal a přidal se. Zážitky si rozhodně zaslouží samostatný post, celé to bylo hodně překvapující a jiné. Zmíním tedy jen pro pobavení, že jsem omylem dostal plechovku, na které byl nějaký nápis a dodatek light. Nakonec jsem to vypil, ačkoliv to bylo hnusné. Pivo... Překvapeni?

V době, když jsem si podával přihlášku na univerzitu, jsem pátral po škole, na kterou by bylo nejlepší se přihlásit. Nakonec jsem se na základě referencí číňanek a nabízených možností studia rozhodl pro NTU, National Taiwan University. Podle všeho to měla být nejlepší univerzita na Taiwanu. A zřejmě to tak opravdu je. Kampus škole, přestože celý obloken městem, je veliký. Třeba univerzitní sportovní hala s bazénem by stačila pro průměrné české město a navíc je zajímavě architektonicky vyřešen. Za denního světla není třeba dodatečné osvětlení hlavního hřiště, které je ve čtvrtém patře, protože střecha (mimochodem tenká jeden centimetr) je dostatečně průsvitná. Na univerzitu chodí více než 30.000 studentů a všichni místní studenti, se kterými jsem se na toto téma bavil potvrdili, že je škola více než prestižní. Každý rok se hlásí přibližně 100.000 nových studentů a přijmuto je 5 %. Stačí se také někomu jen zmínit, že studujete na Tai-Da a hned jsou unešeni. Pro absoloventy NTU je prý velice snadné sehnat práci. Což ovšem ještě více zvyšuje moje dohady, proč mě sem vlastně přijali a jaké vysoké budou nároky na studium.

Zdraví vás "vzdálený" ^.^ k.