Pod růžovým nebem...

...nočního, nikdy neutuchajícího města, sedím na zvláštním, svým způsobem skrytém místě a píši. Mimochodem, ta růžová barva je způsobená samozřejmě znečištěním vzduchu, stejně jako u většiny velkých světových metropolí. Přesto však zatím nepociťuji žádné negativní následky (jen v blízkosti silnic je poznat, že se dýchá hůře) a cítím se tu dobře.

Počasí máme pěkné, děkuji za optání, tričko můžu nosit celý den i v noci. Na vysokou vlhkost vzduchu jsem si buď zvykl a nebo není taková jako na začátku září. Vlastně jen poprvé to bylo hodně citelné, to když jsem při mezi přistání vyšel v Bankogu z letadla.

Již jsem psal o tom, jaký dojem na mě univerzita udělal a že je opravdu velká. Je to opravdu velká změna pro někoho, kdo byl zvyklý na malou provinciální univerzitu, byť s kratší zkušeností se daleko lepší zahraniční školou. Ta změna je opravdu markatní a k něčemu jinému bych se vracet nechtěl. Minule jsem se zmínil, že i pozdě věčer jsou někteří studenti v laborce. Když se vracím třeba o půlnoci zpátky, stále potkávám místní studenty, kteří tu a tam posedávají a baví se. Oblíbené místo je před knihovnou. A protože se rádi a nahlas často smějí, nelze si jich nepovšimnout. V knihovně je mimochodem jedna studovna otevřená nonstop, stejně jako počítačové centrum na jiném místě. Studenti mají identifikační karty, přes které můžou jít do svého deparmentu nejen večer, ale i o víkendu. Při přednáškách, alespoň v našem departmentu, se používají slide v angličtině, stejně jako doporučená literatura (což se mi velmi hodí). První, čeho si okamžitě všimnete, jak vstoupíte do kampusu je ohromné množství kol na nejrůznějších místech a skůtrů parkujících v blízkosti kampusu (ty do něj nesmějí). Přestože je celý areál velký, studentů je tu opravdu hodně, takže to kolem poledne na některých místech vypadá jako na řušné třídě. Číňani chodí rádi spát hodně pozdě, takže obvyklý obrázek přednášky je takový, že nezanedbatelné procentu studentů dříme. Občas mě to rozesmívá (pamatujete si, jaké pozdvižení dokázal vyvolat jediný student, který na přednášce usnul? :-) ) když je pozoruji – chvílí poslouchá a vnímá, na chvílí usne, pak zamžourá co se děje a znovu spí. A o přestáve někteří opravdu zalehnou s hlavou opřenou o ruce. A nedělají to jen studenti, nedávno jsem přišel do kanceláře, kde měli zrovna polední pauzu a hlavami na stole zde odpočívali úřednice.

Snad se nijak nedotknu ortodoxních vyznavačů evroamerických krásek, ale musím konstatovat, že se mi tu líbí daleko více žen než v Evropě. Každou chvílí se tu a tam mihne slečna, na kterou je radost pohledět. Je o mě všeobecně známo, že mám divný vkus, takže toto není zase tak překvapivé. Tím ovšem neříkám, že je Taipei plná jen krásných žen, to ne. S tím trošku souvisí moje ranní cestu do laborky. Dříve jsem byl každé ráno překvapený, že vidím (zase) tolik čínských tváří. Teď můj údiv logicky slábne a když jsem byli před několika dny v kině, přistihl jsem se, že mě zarazilo tolik bílých lidí na plátně. A to i přestože jsem tady skoro každý den v kontaktu s bělochy.

Kike náhodou zjistil, že se v Taipei nepoužívají deodorant (to když mu vlastní došel a dalo mu docela práci najít místo, kde by koupil nový) a to prý ani dívky. To nás samozřejmě zaujalo. Co asi tak můžou používat místo deodorantu? Něco úplně jiného? Nebo se snad tolik nepotí? A nebo nejprostší odpověď -- nic? To je zřejmě správná odpověď, protože jsme více muži vědy, než muži víry (maličký pop-kulturní odkaz, uhádnete?), budeme muset celou situaci prozkoumat podrobněji, tedy co se týče žen, samozřejmě ;-)

Ještě než jsem sem přijel, jsem věděl, že budu letos jediný Čech na NTU. To mě trochu zarazilo a přemýšlel jsem, proč ostatní o nejlepší univerzitu neměli zájem. To vlastně nevím doteď, zato vím, že tu moc dalších Čechů asi moc nebude. Tedy já jsem tu nikoho dalšího nepotkal. Po Finsku, kde bylo na můj vkus Čechů příliš mnoho a po Španělsku, kde bych naopak nějaké s radostí přivítal, je mi to tady jedno. Konečně ideální situace :-) Vyhovuje mi to, protože se musím přiznat, že je pro mě velice namáhavé střídat rychle mezi sebou češtinu a angličtinu. Možná se to nezdá, ale je to hodně duševně náročné a já jsem na to příliš líný. Takže si tu pohodlně mluvím jen anglicky a tento problém nemusím řešit.

Profesor mě požádal, zda bych pro ostatní studenty nemohl v rámci každotýdenního semináře naší laboratoře udělat prezentaci o České republice. Zrovna já nejsem ten pravý, kdo se k tomu hodí, ale to bych mu těžko vysvětloval. Ale snažil jsem se. A vypadalo, že je to zajímá více, než bežné paper review a referování jednotlivých studentů o dílčích výsledcích jejich prací :-) Na konci se mě nemohli nezeptat na nejoblíbenější otázku, která je mi pokládána od té doby, co jsem tady: "A proč jsi si vybral Taiwan?"

Už jsem měl sen, který jsem si pamatoval, ve kterém jsem mluvil čínsky jakoby se nechumelilo. Škoda, že to nemohla vidět moje učitelka na čínštinu, určitě by měla větší radost, než má ze mě při hodinách. O čínštině a jiných radostech zase někdy v dalším postu.

Zdraví vás „žijící“ ^.^ k.

P.S. Poznámka pro Věrku, která byla zvědavá ještě než jsem odjel: Ne, nechodím tady s Číňankama :-)