Měli by ze mě radost...

... kdyby se to dozvěděli. Aneb Novosvětská v mém novém světě. Minulý měsíc se v Taipeii zastavil Královský orchestr z Holandska a na programu měl Dvořákovu symfonii č.9 a Svěcení jara od Stravinského. Toho skladatele jsem znal jen po jménu a nevěděl jsem, o co se jedná ; definitivně mě ale zaujala fakta, že premiéra "způsobila legendární poprask poprask" a "...hudba na posluchače v prvních řadách hudba působí doslova fyzicky." Shodou okolností jsem pak ve třetí řadě seděl. O koncertu mi pověděla učitelka na čínštinu a protože vím, že má Dvořáka ráda, dvakrát jsem se nerozmýšlel a zeptal jsem se, zda by nechtěla jít. Chtěla.

Rozumějte, tohle bylo pro mne velká událost, symfonie Z Nového světa je ta nejkrásnější hudba, kterou jsem kdy slyšel a hudba, která mě dokáže rozplakat. A tentokrát to bylo poprvé, co jsem ji slyšel živě. Pozorovat dirigenta a orchestr při hraní důvěrně známých tónů bylo doslova magické, navíc umocněné blízkostí, ze které jsem je mohl sledovat.

A kdo by ze mě měl radost?

• moje máma, která se ze mě s oblibou utahuje, že nemám hudební sluch a hudbě nerozumím (té to povím :-) )


• všechny ty partičky českých vlastenců a nacionalistů (ti si to mohou přečíst)


• já před nějakými dvanácti lety, pokukujíc po jedné atraktivní vyučující -- ovšem bez nejmenšího ždibce odvahy ji někam pozvat (tomu to již bohužel do minulosti nepošlu)

V neposlední řadě mají jistě radost všichni ti, kteří jsou již unaveni z anglicky psaných postů. Tohle je ale zrovna případ té jedné vlašťovky, která ještě jaro nedělá. Omlouvám se...


k.