Panovaly zde určité obavy, že tu najdu jistou smrt z vyhladovění. Pokusím se tímto tyto zbytečné starosti přinejmenším zmírnit, když už ne úplně vyvrátit.
Nemohu začít jinak než nadšeně. Vyloženě si to tu užívám, jako ostatně další věci tady. Objevuji tu svět nových chutí a zajímavých kombinací těch starých. Nepamatuji si na jídlo, které jsem tu od začátku září jedl a které by mi nechutnalo. A samozřejmě, jím hodně, hodně rýže (zapomeňte na rýži, která se dělá na starém kontinentu, tady je o mnoho lepší). Na kolejích je zakázáno vařit a ostatně tam na to ani není místo. Není ale problém se najíst v kampusu a v okolí. Jediný problém pro cizince jsou menu, na kterých se zaškrtává objednávka, většinou jsou jen v čínštině, takže pokud jíte sami, jen tak si tipnete (v závislosti na vaší schopnosti číst znaky). Celá věc je o to zajímavější, že většinou ani nevím, co to vlastně jím. I když mi kolegové přeloží hlavní část jídla, je tu stále hodně dalších ingrediencí, které se liší od jídla k jídlu a dělají zvláštní chutě. S hůlkami vážné problémy nemám, už jsem měl předtím zkušenosti, takže jsem na začátku připravil mé spolustolující o vtipné momenty. Někdy se používají hůlky v kombinaci s jednou lžící.
Co je ale vůbec nejlepší, jsou společné večeře nebo obědy s kolegy z laborky. Obyčejně je nás kolem pěti nebo víc a chodíme na jídlo kolem šesté či sedmé večerní. Kolem univerzity je velké množství podniků, kde se dá najíst za rozumné ceny obyčejně mezi 60 až 80 dolarů. Jídla je dost, takže když jdu kolem půlnoci nebo později spát, nemusím ještě jíst. Když je nás více než obvykle (třeba kolem deseti), občas se rozhodnou objednat společné jídlo. Jednoduše se vybere více jednotlivých menu a při jídle každý jí z libovolného talíře, co je na stole. Perfektní příležitost pro ochutnání nejrůznějších věcí.
Myslím, že stojí za to popsat, jak to v takovém podniku (restaurace, jídelna, podnik, ... omlouvám se, ale zase chybí přesný termín, prostě místo, kde se dá najíst) funguje. Místa se od sebe líší tím, jakou kuchyni vaří (místní, Kantonskou, ...). Některé se specializují na nudle, jiné na růži a na dalších mají dumplings (malé, plněné knedlíčky, které se namáčí do talířků s omáčkami). Občas se jde do určitého podniku na jejich proslavenou specialitu, kterou zde umí lépe, než jinde. Většinou je to menší místo, které má kuchyni otevřenou do ulice, takže vidíte kuchaře, co vaří a hlavně cítíte tu dobrotu. Občas stojí u dveří někdo ze zaměstnanců a láká kolemjdoucí dovnitř (zvláštně větší skupinka lidí, jaká bývá ta naše, je zaujme). Když naznačíte zájem, podívá se dovnitř a zjistí, kolik je místa. Ve špičce kolem poledne je na ulicích a v podnicích hodně nacpáno, ale není problém přemístit několik lidí k jiným stolům a udělat místo. Konkurence je velká, takže je většinou v nabídce pití (většinou čaj, někde citronový nápoj s kusy želatiny uvnitř -- jí/pije se to lžičkou ) a polévky zdarma. Někde můžete jíst rýže tolik, kolik chcete (hádáte správně, tato místa patří mezi moje oblíbená :-) ). Po příchodu si sednete ke stolu a napíšete do menu (jednostranný lísteček s nabídkou), co chcete objednat. Lístek dáte kuchaři nebo někomu z personálu a do pěti až deseti minut máte jídlo na stole (kdo by měl čas čekat dlouho na jídlo, že?). Platí se při odchodu u vchodu. Na Night Market je také hodně míst, kde si sami vyberete ingredience a jejich množství předem, kuchař vám je připraví a vy si můžete vzít hotové jídlo s sebou nebo si s ním sednout.
Na závěr něco málo pro fanoušky exotických jídel. Přestože píšu, že je většina jídel perfektní až báječná, občas narazím na něco, co není pro středoevropana až-tak-obvyklé. Schválně, už jste si někdy pochutnávali na rozmixovaných zelených fazolích s ledem? Podává se s brčkem. Přiznám se, že toto jsem jen ochutnal, přeci jen jsem si úplně na všechno ještě nezvykl. Každopádně je to prý hodně populární nápoj.
Stejně jako čaj s mlékem a tmavým kuličkami vespod. To je dobré a pije se to také brčkem, ale hodně širokým, aby šli kuličky nasát. Nevím, z čeho jsou, chutná to trošku jako želé s náznakem chuti lékořice. Má to přezdívku žabí vajíčka, takže jsem byl trochu překvapený, když se mě zeptali, zda to chci objednat :-)
Další překvapující pití, jehož jméno jsem zapomněl, je pití z rýže a burských oříšků. Světle hnědá barva, o trochu hustější než mléko a pije se studené brčkem (lze ale objednat i horké). Je to docela sladké a první chuť která se ozve jsou buráky. Opravdu to chutná jako moje oblíbené burákové máslo. Rýže v tom moc poznat není, přestože jsem se snažil. Možná má na svědomí tu mírnou lepkavost nápoje.
Ještě se vrátím k fazolím. K dispozici je několik druhů, zatím jsem viděl zelené, červené a černé. Zelené nevypadají úplně přesně jako fazole, které známe v Evropě, jsou o trochu menší, chuť mají ale hodně podobnou. Červené fazole jsem nechtěně vyzkoušel, když jsme byli na Night Market a vyzkoušeli jedno místo, kde se podívají jen ... (zápolím s tím, jak to označit, budu to muset popsat -- studené sladké věci, něco jako zmrzlina, ale není to ¨přesné). Na výběr bylo mnoho možností, takže jsem zvolil nejjednoduší možnost, vybrat si něco, co je populární (v menu je to speciálně označené). Později jsem zjistil, že to je s červenými fazolemi. Bylo to dobré, samozřejmě na tu chuť si je třeba zvyknout, ale vychutnal jsem si to. Ve stejný den jsme ochutnali místní pochoutku stinky tofu (překlad by mohl být smradlavé tofu). Kikemu to opravdu smrdělo, mě to nevadilo a nakonec jsem to všechno snědli. Opět, chuť se k něčemu co znám těžko přirovnává, takže to nechávám na vaší fantazii ;-)
Tento týden Číňanka, se kterou jsme byli v neděli na výletě v centru města, přinesla pro Hisako, Kike a mě malý dárek. Překvapující a milé. Dárek byla sklenička pití s kousky tofu ve sladké šťávě se zelenými fazolemi na dně. Zajímavá kombinace. Pod tofu v tomto si nepředstavujte možná typický obrázek tofu jako tuhá nepodajná podrážka. Bylo to světlé a měkké, jako ostatně většina tofu, které jsem tu jím.
Pokud jsem vás dostatečně namlsal a jste celí nedočkaví tyto laskominy ochutnat, budete se muset dostavit osobně -- ani letecký balík není tak rychlý, aby k vám nedorazilo něco trošku jiného, než bylo posláno :-)
Zdraví vás "ochutnávající" ^.^ k.
^.^ k.
Počasí máme pěkné, děkuji za optání, tričko můžu nosit celý den i v noci. Na vysokou vlhkost vzduchu jsem si buď zvykl a nebo není taková jako na začátku září. Vlastně jen poprvé to bylo hodně citelné, to když jsem při mezi přistání vyšel v Bankogu z letadla.
Snad se nijak nedotknu ortodoxních vyznavačů evroamerických krásek, ale musím konstatovat, že se mi tu líbí daleko více žen než v Evropě. Každou chvílí se tu a tam mihne slečna, na kterou je radost pohledět. Je o mě všeobecně známo, že mám divný vkus, takže toto není zase tak překvapivé. Tím ovšem neříkám, že je Taipei plná jen krásných žen, to ne. S tím trošku souvisí moje ranní cestu do laborky. Dříve jsem byl každé ráno překvapený, že vidím (zase) tolik čínských tváří. Teď můj údiv logicky slábne a když jsem byli před několika dny v kině, přistihl jsem se, že mě zarazilo tolik bílých lidí na plátně. A to i přestože jsem tady skoro každý den v kontaktu s bělochy.
Profesor mě požádal, zda bych pro ostatní studenty nemohl v rámci každotýdenního semináře naší laboratoře udělat prezentaci o České republice. Zrovna já nejsem ten pravý, kdo se k tomu hodí, ale to bych mu těžko vysvětloval. Ale snažil jsem se. A vypadalo, že je to zajímá více, než bežné paper review a referování jednotlivých studentů o dílčích výsledcích jejich prací :-) Na konci se mě nemohli nezeptat na nejoblíbenější otázku, která je mi pokládána od té doby, co jsem tady: "A proč jsi si vybral Taiwan?"
