Water Machine

They say that tap water here isn't suitable for drinking (especially for long-term using) and I've actually never tried. There are many water machines available providing basically the same: cold, warmer, and hot water (with approx. temperature 7, 22, and 100 Celsius according to the indicator) which suppose to be clean. You just need to push the right button (blue, white, and red).


There goes cleaning routine procedure (I don't know much about it, it seems that machine's cleaning its pipes with boiling water for one hour and half) every night after midnight. For sure, there's another required maintance in order to keep the filters working.

Happy drinking!

k.


Soundtrack: The Chemical Brothers - Push the Button

Měli by ze mě radost...

... kdyby se to dozvěděli. Aneb Novosvětská v mém novém světě. Minulý měsíc se v Taipeii zastavil Královský orchestr z Holandska a na programu měl Dvořákovu symfonii č.9 a Svěcení jara od Stravinského. Toho skladatele jsem znal jen po jménu a nevěděl jsem, o co se jedná ; definitivně mě ale zaujala fakta, že premiéra "způsobila legendární poprask poprask" a "...hudba na posluchače v prvních řadách hudba působí doslova fyzicky." Shodou okolností jsem pak ve třetí řadě seděl. O koncertu mi pověděla učitelka na čínštinu a protože vím, že má Dvořáka ráda, dvakrát jsem se nerozmýšlel a zeptal jsem se, zda by nechtěla jít. Chtěla.

Rozumějte, tohle bylo pro mne velká událost, symfonie Z Nového světa je ta nejkrásnější hudba, kterou jsem kdy slyšel a hudba, která mě dokáže rozplakat. A tentokrát to bylo poprvé, co jsem ji slyšel živě. Pozorovat dirigenta a orchestr při hraní důvěrně známých tónů bylo doslova magické, navíc umocněné blízkostí, ze které jsem je mohl sledovat.

A kdo by ze mě měl radost?

• moje máma, která se ze mě s oblibou utahuje, že nemám hudební sluch a hudbě nerozumím (té to povím :-) )


• všechny ty partičky českých vlastenců a nacionalistů (ti si to mohou přečíst)


• já před nějakými dvanácti lety, pokukujíc po jedné atraktivní vyučující -- ovšem bez nejmenšího ždibce odvahy ji někam pozvat (tomu to již bohužel do minulosti nepošlu)

V neposlední řadě mají jistě radost všichni ti, kteří jsou již unaveni z anglicky psaných postů. Tohle je ale zrovna případ té jedné vlašťovky, která ještě jaro nedělá. Omlouvám se...


k.

7/11? 24/7!

7 Eleven is the brand of small shops which are literally everywhere (talking about Taipei). Their opening hours is 24/7 and another advantage is its service: from food to the toothpaste, magazines and newspapers, and at some places ATM and copy machine.

There are several shops in NTU campus (providing 7 or so % discount for the students), which is useful especially for those students who keep to study till late night. There are some others brands, such as Hi-Life, Family Markt (全家 -- Quán Jiā).

^.^ k.

P.S. The view from the other side -- taking picture of 7 Eleven can be interesting for me in the same way as for Chinese people can be witnessing a foreigner taking picture of something so common.

Movies (04)

Scoop:

Oh, incidentally, he thinks my name is Jade Spence, so that makes you Mr. Spence.

Imagine yourself as a reporter, got a big story as a first one, but you're actually dead... What will you do? 2006, IMDb. ~


Casino Royale:

My name is Bond, James Bond.

This might be one giant leap for Bond movies, one small step for the cinematography. 2006, IMDb.


Miami Vice:

Somebody's something's got to go somewhere, some when.

If you gotta mess up with bad guys, you better be bad guy too. I've got an impression this movie has similar atmosphere as Collateral, then checked this out, and... Michael Mann is the link :-) Perfect movie, not only for Isabella plus Sonny, and the end. At first, I wanted to quote "Hola, chica" which is saying quite a lot, still not enough though. 2006, IMDb. ~

A Scanner Darkly:

What happened? How'd I get here? ... Nothing would ever change. Nothing new could ever be expected. It had to end, and it did.

I think, this is the first movie based on novel by Philip K. Dick which actually has got the same atmosphere as his books has (I mean, Blade Runner, Minority Report are perfect movies, but the feelings coming from them doesn't match). Careful though, it's really paranoid, scary, and sort of dark. 2006, IMDb. ~

Hard Candy:

Is this insane? Am I insane? Is Jeff?

Crime and punishment... who's more sick though? 2005, IMDb.

Back to Your Childhood

Have you ever wanted to be younger? Well, being in foreign country can make you feel that way. Talking about the country with remarkably different culture, for instance Western people living in Far Asia and vice versa. Doing that, you will probably find out yourself facing interesting experience called culture shock. How come you can feel younger? Perhaps you can already guess, I can see several steps. Let's start from the beginning.

Childhood. "In the beginning was the Word...", but what if the word is spoken in the language which you don't understand? That throwing you back to your very first childhood. With different conditions though. You have no comfort to suck in the language little by little from your parents and the others. Your in the middle different language environment right now and you want to understand right away. You wish, but just now it's the start and one can have the same trouble as me not to be able talking even with a kid (happily, not a problem with communication). They are saying you can achieve the same level of Chinese language as 6 six years old children after one year of study. It doesn't sound so bad, does it? :-) (in fact, it freaked me out when I heard that first time)

OK, let's assume you can speak and what else do you like to do? Make some friends, right? Socializing. This is another part. It needs some time to figure out how it works between guys and girls, older people and youngsters, classmates, roommates, teachers and students, ... And what's the concept of society in generally (the Face, importance of Chinese family, ...). What to do and what not to do. I'm not saying you're necessary thinking about all these consciously. Though sometimes you need it consider, to stop and try to make a note, recall, or verify. Dealing with the different culture means that many of your previous experiences and ways how to act in common everyday life situation is useless. However, even though I'm trying to avoid of any misunderstanding and thought actually I've been doing well, this isn't a case. I already made some mistakes, and felt guilty afterwards. Unintentionally of course, but still it happened. My thoughts are also wondering about something else -- I'm a foreigner and it's expected from me to act as a foreigner and perhaps this can excuse something. What happen if I try to adopt to the local environment and act by its standards? First though is fine, everything seems good. Though it can also cause another misinterpretation because of the foreigner not acting as a foreigner. A lot of riddles already :-)

And what does make you feel teenager again? Dating. Need to say, this part is based on the real experience of the others and my observations. Many differences in that topic -- the purpose of the game is the same, unlike its rules though. And how can you play the game if you don't the rules? :-) Badly... First thing -- one of most favorite question is "Do you have a girlfriend?" (it's coming after "Why did you choose Taiwan?" :) ). They're just curious and I was told that many people think you will be more happy if you have a partner, so they won't hesitate to introduce some their single friends. Girls here seems to tend to have always a boyfriend and when they aren't quite satisfy with him, they will change him for another one in the first good opportunity. Among others, girls looks to be always nice to you. They're polite, smiling and you, treating you really nice. That it is so nice that I'm everytime confused. Although I think I'm not so bad with reading body language and guessing girls' thoughts about me back in Europe, I'm definitely lost here. I have no idea what are they actually thinking about me. This whole thing without getting any readable feedback (it means there is some, I just don't see) makes you feel like you're driving fast in the fog, which is really uncomfortable feeling. Better to slow down? It didn't help? Should you stop the car?

And where are we now? Still in your teenage years. You got some other extra "years" to live ahead. Enjoy...


^.^ k. (this time "k." stands for a kid ;-) )


Soundtrack: UNKLE - Back and Forth

...and we talked.

Three or four weeks ago I've been writing about my experience concerning talking with my Chinese friends. Few days afterwards I went out with 韶憶 (Sháo Yì). She read my post before and I already told her not to be worried at all. I think, it helped a bit :-) She's friend and former classmate of 儒鴻 (Rú Hóng), one guy from our lab. When he told her I joined the lab this semester, she wanted to speak English with me. She asked 儒鴻 for my MSN after and told him something which I found out quite a funny -- she's asking for my MSN, but she don't want to nothing but talk :) Well, in many cases if one is asking for someones MSN, what else besides talking it can means? I know why she did that, her purpose was to make sure that everything's clear. Actually, from European point of view it should be like a girl's trying to challenge you though (Hey you, only talking, you have no chance, do you understand?) :-)

And we talked the other day and it was good. We kept talking and talking about many things including Taiwan, Chinese, our impressions from Finland, life, and stuff like that... She can speak fluently and even though she's got some small doubts still, we have no troubles with understanding each other. I knew before she's writing her blog, but I didn't expect I'm going to read her post about our talking. Surprisingly, bilingual post. It is nice to know the thoughts and opinion of the others, thanks 韶憶 ;-)

Should I say something more? Read her post if you like to. Just I can add that I don't feel fearless, traveling and living in different country doesn't require anything special (and one can say, it can be actually easier then living in your country). She told me about her dreams and visions for the future and I have to say she knows pretty well where is she heading. And I'm sure she can make it.

Does it saying something to you others? Sure, you can see that talking and sharing thoughts it isn't so difficult after all as it may seems.

^.^ k.

All Systems Go, 39 to Go and Counting...

The traffic lights for pedestrians here are featured with the perfect idea -- when you're walking on the green light, you can see how much time in seconds is left before it turns into red sign.


Really handy.


^.^ k.

One Luck in 六福 (Six Luck) Theme Park

On Sunday I went to 六福 (Liù Fú) Theme Park with the others for the trip organised by NTUFSA (Foreign Students Association). Despite the fact I've got three midterm exams and paper review this week, I've decided to go and it definitelly worth it. The park is divided into four parts and there is enough places to go and have fun (moreover, to be a bit freak out as well).

It just happened that we made one group at the beginning and sticked together all day long. And I feel lucky to met there Sawa and her 3 years old kid Koki. I'm sure you know these small kids, who aren't shy at all, they're are full of energy and joy and whole world is for them something completely new full of questions and places to discover. Just to observe them make you ask yourself question where is their energy and happiness coming from...

I tried to talk to him during the day and took care of him after the lunch, he looked so bored just to sit with us and listen to our talking. There were only one problem... though small one. I forget to mentioned that Koki is speaking Japanese and Chinese, but he know just some phrases from English. And what about my Chinese? Sorry... It's a pity I still can't use yet even something really elementary (like short sentences for taking care of a kid can be, such as Where do you wanna go? Don't do that! Listen to your mom! Stop it! Watch your step! ... you can imagine :-) ). I kept speaking English and hoping he can get my meaning by the tone of voice and body language... it worked, after all.

Sawa apologized to me because she though Koki was bothering me after the lunch, but I didn't feel it in that way. It was really nice to be with them, even though I felt really responsible for Koki when we were alone.

Perhaps I did some cultural mistakes (again, ...) when I played with him on public, laughing, pretending to chase him and having fun. I hope it wasn't so bad this time. Anyway, many Chinese people were looking at me (most likely thinking how come Caucasian guy is together with Asian kid) and I though some girls were even more curious about me when he was around :-)

There is a saying "All people are the same" and this is true especially talking about children...

In case you will have chance to visit 六福 Village Park -- best spot to have a fast ride is "Condor nest" in Wild West. I can't estimate the speed of the cabin, but the acceleration is pretty awesome. No need to be afraid that the park is only about 'dangerous', unpleasant stuff, there is a plenty of others which are actually good to calm you down :-) For instance good candidate, "Flying carpet"...

^.^ k.

Soundtrack: Lou Reed - Perfect Day

A Word

Convenient. A word which you can hear around here again and again, and I'm still wondering why. Don't get me wrong, I have nothing against that term, I'm just surprised by high frequency of using. When I first spoke with few people here, I though it was just some personal thing -- after some time I've found out this is really favorite word here.

I'm so surprised because I can't recall any conversation with native speaker where convenient came up as well as I don't remember some movies where was anyone using this word. Perhaps my poor, leaking memory. For me, there is only one reference, a music band which I like called The Kings of Convenience. The catch is, they're Norwegians ;-) Among others, I'm not the only one foreigner who noticed that...

Sorry for not-so-exact picture, I couldn't find any convenient in written form so I just took a picture of its variation :-)

^.^ k.

Soundtrack: The Kings of Convenience - Riot on an Empty Street

Weekend With... FutureSex / LoveSounds

If you ask me, which I kind of music do I like and listening to (not the same, sometimes) in these days, most likely I don't give you a clear and straight answer. "Many stuff across the genres", perhaps should be the reply. For instance this weekend -- Justin Timberlake and his FutureSex / LoveSounds. I've never been really fan of r'n'b, maybe I'm just influenced by the environment here, many Chinese like that music, you can spend all night long in the clubs listening to r'n'b music if you like to.

Curious, as usually, I tried FutureSex / LoveSounds and found out it was nice try. You can read a lot of reviews talking about the inspiration from Prince, Michael Jackson, the others and the perfect job done by producer Timbaland, and... Whatever, I'm just enjoying it.

And I like the first part of the record much more -- is it saying something about my mood lately? Hard to say :-) According to the name, there should be the difference. Yet, first nine songs is more dynamic (including almost aggressive sounded single Sexyback) and very sexy. And I have to mention another Justin's older good song, Cry Me a River, because I'm missing this sort of song at the current CD (there is a Losing My Way, but it isn't exactly the same style).
When I saw the cover by glance, it immediately recalled me another album with the disco ball on it. Totally different music though, don't get confused by the picture (I didn't use the other name for that on purpose). Do you know which one? ;-)

k.

Let's Talk!

Talk about what? Talk with who? No, the question of these days is... talking in English. Since my Chinese is still pretty nothing, the only way I can speak here is English. At the first, I'm really glad for that a lot of local people can speak English. Many of them are really good, even though they weren't abroad. I'm really impressed by you guys! Thank you...

I've got the impression that most of people which I've met here can understand well, but when it comes to talking abilities, it's much more worst. Perhaps, there is more then one reason for that, for instance the education system focused mainly on the grammar and vocabulary, movies on the TV with the subtitles, or using English text books and slides during the classes. The catch is, many people here are actually thinking that their English isn't good enough to speak so they won't speak just because of that.

From my point of view is really sad that even though people who has got actually really good English are thinking in that way and referring themselves as a person with poor English... What about to encourage you a bit? ;-)

I've experienced that some people, especially girls, are replying me with the scared face the sentence which I don't like to hear: "I'm so nervous to speak English with you!" According them, they've got two reasons. One is me and the other one is talking English. I'm afraid, I can't do anything with myself in order not to make them nervous... Can I? Though I hope we can do something and change their feelings towards speaking English. I mean, I can understand you can feel quite uncomfortable, because you're not sure if you can express yourself clearly. But you know what? The language is just a part of the communication and actually more is going on via non-verbal channels. The body language is very often useful for better understanding and it can help you to guess the meaning in case you're not sure.

Do remember, the person you're talking to won't judge you're English or making jokes about that. And you can asked again in case you didn't understand. There is nothing to be be ashamed of. Forget about Dr. Eye for a while and let's try... Like with many things, it's just about the practice -- practice makes you perfect --you have to do it over and over in order to achieve better level. And you'll see it isn't so difficult after all. The only thing which you need to do is the first step. Like I mentioned above, you know a lot about the grammar and vocabulary, so it won't be a big issue for you.

I was asked what to actually talk about during the conversation. Of course, for the start in the campus environment, you can always use the cliché such as "What's your name? Where do you come from?" "What is you major?", or my personal favorite one "Why did you choose Taiwan?" and nobody won't mind. However if you're wondering what should follow and thinking about that too much, just let the conversation keep going. You'll always find out another topic to talk about. Just think about your talking with your friends. And especially in case you will meet someone who's got the same interests as you or is interesting for you in some way, you'd most likely won't find yourself in the trouble and running out of the ideas for the chat.

And, I'd like to note that even though it's kind of funny that some local people like to say hello to me when I actually already passed them, it's much more better to speak with me and the others foreigners face to face ;-)

Please, my Chinese friends don't be afraid of talking English, I'm sure we can communicate very well, we are human after all :-)

^.^ k.

Soundtrack: Daft Punk - Human After All

Čínština aneb Ještě se neptám

Někdy v těchto dnech mám za sebou první měsíc kurzů čínštiny, díky kterým se třikrát týdně těšíme na dvě hodiny plných zajímavých až komplikovaných věcí. Naštěstí byl dostupný i kurz pro úplné začátečníky, takže nám s Kikem udělali radost. Pro vás malé přátelské varování na úvod, ode mne se vlastně o čínštině nic užitečné nedozvíte, nechci vás nudit zbytečnými věcmi, které stejně hned zapomenete, jak tomu dělají jiní (nebo třeba tady).

Pro ilustraci a pro ty, které zajímá, jak vypadá klávesnice počítače nebo mobilu, jsem vyfotil několik obrázků. Zasloužili by si podrobnější popis, ve stručnosti je na mobilu vidět znaky systému bopomofo (ale to neznamená, že na něm jde psát jen tímto systémem); klávesnice laptopu je mnohem složitější -- klasické US rozložení v bílé barvě, červené znaky jsou pro bopomofo, zelené pro systém Cangjie a modré znaky pro Dayi systém. Poslední dva systémy jsou pevninské a většina místních, které znám používají jen bopomofo (a k mé smůle neznají pinyin). Samozřejmě je nutné mít naistalovanou podporu systému, který používáte. Já pro psaní používám piniyn, pro který stačí mít US rozložení.

Slíbil jsem si, že udělám vše, aby byla moje čínština mnohem více, než jen dalším pokusem naučit se druhý světový jazyk. Je to ostuda, že se vlastně domluvím jen jedním jazykem (češtinu ze zjevných důvodů nepočítám) a i v tom hodně tápu. Člověk si to uvědomí zejména při komunikaci s lidmi, kteří mluví jakoby se nechumelilo, anglicky, španělsky, francouzsky a... čínsky.

A jaké mají studenti čínštiny vyhlídky? Předně jsou tu katastrofické od těch, kteří se již učí delší dobu jako "Po x letech stále tápám v základech a nevím, jak říct to a to slovo." (a za neznámou x si dosaďte číslo 3 a vyšší). Pak jsou tu jen o málo veselejší poznámky, že po roce intenzivního studia budeme na stejné úrovni, jako šestileté místní děti. Počet znaků, které je nutné znát, aby bylo možné přečíst běžné noviny, se liší podle zdroje. Už jsem viděl slibovat, že stačí 2000, někdo tvrdí, že je to přibližně 3000 a další pro jistotu uvádí hodnoty větší než tyto čísla. Na pevnině (kde používají zjednodušené) i na Taiwanu (tradiční) jsou vytvořené seznamy znaků, těch běžných a méně běžných.

Výstižný je úvod hlavního článku vydání z Time Asia, který jsem četl minulý měsíc (začátek je zde). Článek cituje jednoho Američana, který se snažil naučit japonštinu.

'That is not method recommended by experts," he wrote. "The method recommended by the experts is to be born a Japanese baby and raised by a Japanese family, in Japan."
The language of the moment is Chinese, and the expert advice is depressingly similar. If you didn't start speaking Mandarin while you were in a diapers, it's highly unlikely you'll ever be mistaken for a Beijinger.

Jedině Felicity, Angličanka, kterou s nábožnou úctou sledujeme při jejích konverzacích s Číňany, protože jim rozumí a oni rozumějí jí (a dělá její MBA v čínštině), nám optimisticky prorokuje, že za dva, tři roky v prostředí ve kterém jsme, budeme mluvit plynně. Zatím nás nepřesvědčila. Vlastně znám jednoho Australana, který se učí tři roky (i když mám pocit, že začal na pevnině) a mluví tak, že mi to vyrazilo dech. Ne, že bych mu rozuměl, ale i tak to na mě udělalo velký dojem. Dále mi jeden Američan říkal o první learning curve už po třech měsících, ale to se mi nechce moc věřit. Zato ta další je prý až po roce; nevím nevím, tohle bude asi hodně individuální...

Sami Číňané říkají, že je čínština těžký jazyk, ale mají radost z cizinců, kteří se ji snaží naučit. A někteří mají až dětinskou radost, když se snažím použít nějaké slovo, nebo když v mailu či chatu napíšu něco slovíčko nebo frázi ve znacích. Také mi hodně Číňanek, se kterými jsem se seznámil, překvapivě nabízí, že mi s mandarínštinou rády pomohou, což se více než hodí -- mám se v případě problémů na koho obrátit.

Podle očekávání je problém tóny a o trochu menší znaky. Znaky mi vlastně nevadí, je to zábava je psát a pořadí tahů je také v pořádku -- jen ta čtyřkombinace: znak, jak ho zapsat v piniyn, význam a výslovnost/tón. Obvykle vím, jak správně znak napsat, ale nevím jeho piniyn, nebo naopak, vím piniyn, ale nevím, co to vlastně znamená. Na znacích je dobré, že přestože některé vypadají příliš složitě, lze některé rozebrat a vysvětlit proč se píší zrovna takto (třeba jako v tomto případě). To je moc užitečné pro zapamatování. A na co že se to ještě neptám? Prý každý, kdo se začne čínštinu učit, si po čase začne klást otázku, které se stále a neodbytně vrací, "Co to vlastně dělám?!". Já se zatím neptám a nejsem si jistý, zda je to dobře nebo špatně.

Trochu odbočím, a to k angličtině. Moc dobře si pamatuji několik momentů -- první, kdy jsme měl skvělý pocit z toho, že vlastně mluvené angličtině rozumím (a rodilým mluvčím také, jen jsem si musel chvilku zvyknout) a není to vůbec žádný problém, přestože by to dle očekávání a podle hodnocení učitelů bylo málo pravděpodobné. Po nějaké době nebyl problém ani s mluvením. A pak, po dalším čase si vybavuji situaci, kdy jsem si až zpětně uvědomil, že jsem mluvili s přáteli v angličtině, ale já jsem o tom tak nepřemýšlel. Vůbec mi nepřišlo, že jsem používal při tom používal cizí jazyk a vše to bylo přirozené a plynulé. Takovéhle věci samozřejmě udělají radost a zvednou sebevědomí. Ale vůbec netuším, kdy a zda vůbec zažiji něco podobného s čínštinou.

V případě angličtiny jsem si uvědomil další věc. Pokud při studiu překročíte jistou hranici (za kterou začnete vychytávat drobná slovíčka, reálie, apod.), a nezáleží na příčině, zjistíte, že už to neděláte pro učení se, ale pro zábavu. A v jistém smyslu je to i zbytečné -- tyhle věci prostě v rozhovoru s nerodilými mluvčími nepoužijete -- pro pracovní nebo studijní záležitosti jsou tyto drobnosti zanedbatelné. Navíc se rády nechají rychle zapomenout. Takže je nasnadě další postup -- touha odjet do anglicky mluvící země a používat jazyk ještě více a hlouběji. Já jsem to neudělal a na mojí angličtině je to znát. Místní většinou nemají velké problémy s rozuměním, ale daleko horší je pro ně mluvit. A já velice často musím něco opakovat a říct to ještě jednodušeji. Občas si to uvědomím a není to dobré. O to více mám radost z mluvení s rodilými mluvčími a vyloženě si to užívám, jejich výslovnost, slovíčka a formulace jsou jako balzám na moje uši :-)

Tentokrát mi nechybí důležitá věc, totiž motivace, jejíchž absence se minulý rok se tak negativně projevila v případě loňského pokusu o studium nového jazyka ve Španělsku. Za kurz jsem zaplatil relativně velkou sumu (byli jsme s Kikem příliš pomalí v reakci na mail, který nabízel kurzy zadarmo první pěti zájemcům :-) ), chci se opravdu něco naučit a v neposlední řadě je tady motivace zatraceně nízká, leč velice účinná -- naše krásná učitelka.


Vedle našich nekonečných diskuzí na téma rozdílná kultura, dívky a my, hodně často mluvíme zrovna o ní. Je ale fakt, že bez ní a roztomilých konverzací při hodinách by to celé bylo o moc nudnější. Jsme za ni vděční. Jen mě občas přinutí hluboce se zastydět -- to když něco nevím a ona se na mě podívá neuvěřitelně udiveným, upřímným pohledem, jak je možné, že to nevím. A když se to stane vícekrát, pro jistotu se zeptá, zda je všechno pořádku :-)

Samozřejmě, že jsou tu další, hlubší důvody a kdyby se v otázce změnilo 'co' na 'proč', hned by to bylo ještě více zajímavější. Kupodivu, ani sám všechny odpovědi neznám a kdyby mi někdo před více než dvěma lety řekl, že budu v budoucnosti na dálném východě a pokoušet se naučit čínštinu, hodně bych pochyboval. Leč od té doby se hodně změnilo, stalo se hodně věcí a vlastně to celé svým způsobem začíná dávat smysl.

Vzpomněl jsem si na Kate, která si před dvěma lety v Oulu oblepila jednu stěnu jejího pokoje italskými slovíčky, protože se připravovala na její pobyt v Itálie. Je to dobrá metoda a navíc z toho mají ostatní z laborky dobrou zábavu, takže si na stěnu před sebe lepím post-it papírky se slovíčky a frázemi. A knížka, kterou v poslední době otvírám nejčastěji vlastně není knížka, je to Far East 3000 Chinese Character Dictionary.

Poslední věc, která souvisí s jazyky. Asi jste si všimli, že na blogu ubývá česky psaných postů. Nechám to bez komentáře a jen poznamenám, že po dnešním tápání a trápení při psaní tohoto postu, se to jen tak nezmění.


Zdraví vás ^.^ k. alias Kăi Luò

Doporučené čtení, které je jen zdánlivě od věci.

Computing in 21st Century

Today, we went to Grand Hotel in Taipei to attend the event, which could be called the conference or seminar. It was hold for the students of three universities -- National Taiwan University, Tsinghua University, and Chiao Tung University, roughly about one thousand people. The style of seminar was in fashion way, videos and slide show before the beginning with fast cuts, music, ... everything in order to attract the attention of young students :-)


Even though its name "Computing in 21st Century" (Challenge in the Quality Software), there were many more general thoughts and opinions then just some IT-focused stuff. No big surprise, there were several brilliant brains including three fellows with awarded with Turing Price -- Andrew Chi-Chic Yao, Jim Gray, and Niklaus Wirth. Again, something about the future, this time not just about the feelings though :-)

Senior Vice President of Microsoft Research, Rick Rashid showed few very interesting technologies on which are they working (or more likely, they were working). It looks they really know what they're doing and like to be always step ahead (of course, he didn't mention things like iPod, to name one ;-) ). His other words were concerning importance of their work for the whole society and the ways how it could influence our lives. And with this, we are actually getting somewhere. Do you remember the previous post about the current environmental issue? Is there is a link between these two? Rick Rashid in the last slide showed several topics where can be computing and similar fields handy, namely:

• Earth's Life-Support System,
• Understanding Biology,
• Global Epidemics,
• Revolutionizing Medicine,
• Understanding the Universe,
• The Origin of Life,
• Future Energy.

It is saying something, isn't it? Let's see what's going to happened...

^.^ k.

Movies (03)

Even though I haven't enough time for the movies in these days, there you go with another list...

Thank You for Smoking:

But you can't be always right.

Well, if your job to be right, then you're never
wrong.

All what matter is your point of view and... your morals. 2005, IMDb. ~

Down in the Valley:

You think everything has something suppose to do... or to be?

Some cowboys shouldn't have step down the valley. 2005, IMDb.

Flightplan:

Now, we're going to continue to search this aircraft from the waist
upwards.

"Ladies and gentlemen, I'm sorry to interrupt. It seems we have got delusional passenger onboard. Perhaps, I am mistaken?" Don't forget to make sure check out the final credits. 2005, IMDb. ~

Panic Room:

It's called panic room. A safe room. A castle keep in medieval times.

What happened if the very safe hideout turns into the deadly trap? 2002, IMDb. ~

Renaissance:

Without death, life has no meaning...

Black and white, cartoon-like, in French... It suppose to be film noir, it didn't work with me though. 2006, IMDb.

(To Be Continued...)

Student a Taiwan

Nedávno jsem si všiml, že Poke přidala na svůj blog FAQ týkající se jejich zkušeností se studiem na Taiwanu. Pokud o studiu zde uvažujete nebo sem míříte, určitě si její článek přečtěte. Sám jsem byl v březnu jeden z těch, kteří byli zvědaví na podrobnosti a ještě jednou Poke děkuji :-)


Já tu jsem příliš krátkou dobu na nějaké rozumné rady, takže bych snad jen doplnil:

~Pojištění NHI musí platit každý student, který zůstavá na Taiwanu delší dobu než 4 měsíce. Na naší univerzitě to funguje tak, že je toto pojištění již zahrnuto do platby za studium a dalších poplatků, platí se tedy předem. Je to ale sympatických 604 NTD měsíčně, takže to není problém.

~Podle toho, co jsem zatím slyšel od studentů i ostatních, nejlepší univerzita je naše NTU alias Taida, National Taiwan University. Soukromé univerzity jsou obecně dražší a horší. Samozřejmě to chce delší čas a trochu hledání a záleží na konkrétním oboru. Řekl bych, že s National Taiwan University neuděláte v žádném případě chybu. Pokud jedete studovat jen jako exchange studenti, budete zřejmě limitování omezeným počtem smluv s vaší univerzitou. Nejsem si jistý, ale s NTU nemá smlouvu uzavřená žádná česká univerzita. Pokud máte zájem jen o studium čínštiny, nejlepší jazykové centrum má zřejmě Shida, National Taiwan Normal University.

~V případě klasického studia na univerzitě na Taiwanu je možné požádat o resident vízum, které je pro studenty zdarma (hotové několik dnů od žádosti). Do čtrnácti dnů po příletu se pak musí zažádat o Alien Resident Card.

~I v případě, že nemáte výhradně zájem jen o studium čínštiny, je dle mého názoru lepší zvolit Taipei. Na rozdíl od střední a jižní části ostrova tu mluví daleko více lidí mandarínštinou, což dělá lepší a komplexnější prostředí pro učení. Samozřejmě uznávám, že jih má své kouzlo v lepším počasí a moři, ve kterém se dá koupat celý rok :-)

~Alkohol je sice dražší, což se mne netýká, ale brzy si všimnete opravdu vypečené vlastnosti mnoha klubů -- zaplatíte vstupné (zatím jsem se setkal z rozmezím 350 až 600 NTD) a poté můžete pít co hrdlo ráčí. Ideální v případě, že se nechcete v noci přesouvat mezi různými místy.

k.

An Inconvenient Truth

We've seen the movie An Inconvenient Truth (2006, IMDb) more then one week ago and since that time I've been thinking to post something about this movie (thanks to Felicity for the idea to go to the cinema). A documentary movie about the hot topic in these decades, global warming.

Frankly speaking I was surprised by the movie in many ways. At first, I didn't know how good rhetorician Al Goore is. He did great job in this movie -- highlighted the main issues and made parallels with his own experiences and life. The way of this style and speaking seemed be really American to me. And I kind of like this way, really good show which can make people pay attention. This should be a good way how to explain and describe this problem to as many people as possible. According Gore, he did a lot of presentation all over the world and still thinking he have to do more.

The only way I know how to do this is city by city, person by
person, family by family.

I didn't know how much is Gore involved in this topic. There are additional scenes in the movie which showing us his work and thoughts concerning the global warming. Also a lot of disturbing and surprising facts is included and the creators are at the end providing the possible solutions to prevent incoming disaster, which are obviously focused on the States and the other developed countries (see interesting statistics).

The only question is, who's going to be responsible for the turn over. Do ordinery people have enough power and wisdom to do that? Shouldn't be there clear and loud signal from their politicians? On top of it, there is a catch, as usual. The whole thing will require most likely huge and massive cooperation across the world. Are we really able to do that? Is every contry willing to do that? Who's going to be a leader in that matter? US as a country who haven't sign up for Kyoto Protocol yet? China with their outstanding economic boom and their raising needs for the resources? Anyway, I hope there will be the answers coming soon.

And the last surprise, personal one. I realized that I've been actually staring at the screen how many Caucasian faces there were. Even though, I was here just for one months at that time and I'm not hanging out only with Chinese.

Of course, there is another point of view. One can say something like that everyone on Earth knows about that except Americans and they are exactly the ones who don't care about the environment at all. You might add this is just a movie and it won't convince anyone. You may point out the fact the boiling frog is only an urban legend. And you can also think that has been long time from Al Gore's vice-presidency and he wanted to show off himself a bit. However, in any case, this movie worth to see. Go for it...

k.

Trip to Hualien

One week ago I've been in Hualien (East coast) with Hung-Hsin and his friends. Actually, I was very surprise and glad when he invited me for the trip. His friends apparently wanted to meet and get to know some foreigner, I guess. It was great to spent three days with Chinese people and saw at least the part of East coast here. And everyone were saying that Hualien is a beautiful place. It is :-)


I'm going to write about something different though. Since I was the only foreigner, I had a nice chance to discover more about people here and their relationship. Even though I can't understand Chinese yet, I think I already got some particular observation. For instance, they seems to be without any troubles and playful -- smiling, making jokes and laughing all time (perhaps just my point of view, influenced by cultural difference). Especially girl really like to talk and talk. More surprisingly, I've got impression that actually girls ruled the whole group, guys were much quite and usually following the rest. OK, I forgot to mention there were much more girls then guys :) Anyway, I'm not sure if it was the reason.

There is much less foreigners in Hualien and a lot of local were looking at me. I'm afraid, I almost made one little guy to cry. I felt weird, didn't know what to do and speaking English to him won't probably do anything better so I just turned back :)

This few days with nice people, listening to Chinese, visiting a lot of places (including Taroko National Park), swimming in the mountain stream, admiring the sunrise on the beach, and enjoying perfect food (of course) was really nice. Thanks to you all...

k.

Pod růžovým nebem...

...nočního, nikdy neutuchajícího města, sedím na zvláštním, svým způsobem skrytém místě a píši. Mimochodem, ta růžová barva je způsobená samozřejmě znečištěním vzduchu, stejně jako u většiny velkých světových metropolí. Přesto však zatím nepociťuji žádné negativní následky (jen v blízkosti silnic je poznat, že se dýchá hůře) a cítím se tu dobře.

Počasí máme pěkné, děkuji za optání, tričko můžu nosit celý den i v noci. Na vysokou vlhkost vzduchu jsem si buď zvykl a nebo není taková jako na začátku září. Vlastně jen poprvé to bylo hodně citelné, to když jsem při mezi přistání vyšel v Bankogu z letadla.

Již jsem psal o tom, jaký dojem na mě univerzita udělal a že je opravdu velká. Je to opravdu velká změna pro někoho, kdo byl zvyklý na malou provinciální univerzitu, byť s kratší zkušeností se daleko lepší zahraniční školou. Ta změna je opravdu markatní a k něčemu jinému bych se vracet nechtěl. Minule jsem se zmínil, že i pozdě věčer jsou někteří studenti v laborce. Když se vracím třeba o půlnoci zpátky, stále potkávám místní studenty, kteří tu a tam posedávají a baví se. Oblíbené místo je před knihovnou. A protože se rádi a nahlas často smějí, nelze si jich nepovšimnout. V knihovně je mimochodem jedna studovna otevřená nonstop, stejně jako počítačové centrum na jiném místě. Studenti mají identifikační karty, přes které můžou jít do svého deparmentu nejen večer, ale i o víkendu. Při přednáškách, alespoň v našem departmentu, se používají slide v angličtině, stejně jako doporučená literatura (což se mi velmi hodí). První, čeho si okamžitě všimnete, jak vstoupíte do kampusu je ohromné množství kol na nejrůznějších místech a skůtrů parkujících v blízkosti kampusu (ty do něj nesmějí). Přestože je celý areál velký, studentů je tu opravdu hodně, takže to kolem poledne na některých místech vypadá jako na řušné třídě. Číňani chodí rádi spát hodně pozdě, takže obvyklý obrázek přednášky je takový, že nezanedbatelné procentu studentů dříme. Občas mě to rozesmívá (pamatujete si, jaké pozdvižení dokázal vyvolat jediný student, který na přednášce usnul? :-) ) když je pozoruji – chvílí poslouchá a vnímá, na chvílí usne, pak zamžourá co se děje a znovu spí. A o přestáve někteří opravdu zalehnou s hlavou opřenou o ruce. A nedělají to jen studenti, nedávno jsem přišel do kanceláře, kde měli zrovna polední pauzu a hlavami na stole zde odpočívali úřednice.

Snad se nijak nedotknu ortodoxních vyznavačů evroamerických krásek, ale musím konstatovat, že se mi tu líbí daleko více žen než v Evropě. Každou chvílí se tu a tam mihne slečna, na kterou je radost pohledět. Je o mě všeobecně známo, že mám divný vkus, takže toto není zase tak překvapivé. Tím ovšem neříkám, že je Taipei plná jen krásných žen, to ne. S tím trošku souvisí moje ranní cestu do laborky. Dříve jsem byl každé ráno překvapený, že vidím (zase) tolik čínských tváří. Teď můj údiv logicky slábne a když jsem byli před několika dny v kině, přistihl jsem se, že mě zarazilo tolik bílých lidí na plátně. A to i přestože jsem tady skoro každý den v kontaktu s bělochy.

Kike náhodou zjistil, že se v Taipei nepoužívají deodorant (to když mu vlastní došel a dalo mu docela práci najít místo, kde by koupil nový) a to prý ani dívky. To nás samozřejmě zaujalo. Co asi tak můžou používat místo deodorantu? Něco úplně jiného? Nebo se snad tolik nepotí? A nebo nejprostší odpověď -- nic? To je zřejmě správná odpověď, protože jsme více muži vědy, než muži víry (maličký pop-kulturní odkaz, uhádnete?), budeme muset celou situaci prozkoumat podrobněji, tedy co se týče žen, samozřejmě ;-)

Ještě než jsem sem přijel, jsem věděl, že budu letos jediný Čech na NTU. To mě trochu zarazilo a přemýšlel jsem, proč ostatní o nejlepší univerzitu neměli zájem. To vlastně nevím doteď, zato vím, že tu moc dalších Čechů asi moc nebude. Tedy já jsem tu nikoho dalšího nepotkal. Po Finsku, kde bylo na můj vkus Čechů příliš mnoho a po Španělsku, kde bych naopak nějaké s radostí přivítal, je mi to tady jedno. Konečně ideální situace :-) Vyhovuje mi to, protože se musím přiznat, že je pro mě velice namáhavé střídat rychle mezi sebou češtinu a angličtinu. Možná se to nezdá, ale je to hodně duševně náročné a já jsem na to příliš líný. Takže si tu pohodlně mluvím jen anglicky a tento problém nemusím řešit.

Profesor mě požádal, zda bych pro ostatní studenty nemohl v rámci každotýdenního semináře naší laboratoře udělat prezentaci o České republice. Zrovna já nejsem ten pravý, kdo se k tomu hodí, ale to bych mu těžko vysvětloval. Ale snažil jsem se. A vypadalo, že je to zajímá více, než bežné paper review a referování jednotlivých studentů o dílčích výsledcích jejich prací :-) Na konci se mě nemohli nezeptat na nejoblíbenější otázku, která je mi pokládána od té doby, co jsem tady: "A proč jsi si vybral Taiwan?"

Už jsem měl sen, který jsem si pamatoval, ve kterém jsem mluvil čínsky jakoby se nechumelilo. Škoda, že to nemohla vidět moje učitelka na čínštinu, určitě by měla větší radost, než má ze mě při hodinách. O čínštině a jiných radostech zase někdy v dalším postu.

Zdraví vás „žijící“ ^.^ k.

P.S. Poznámka pro Věrku, která byla zvědavá ještě než jsem odjel: Ne, nechodím tady s Číňankama :-)

Movies (02)

Time for Asian movies...

Dragon Tiger Gate (龍虎門 -- Lóng hŭ mén): Not only an action. 2006, IMDb.

Sympathy for Lady Vengeance: After Park's Sympathy for Mr. Vengeance which I like, I was expecting something a bit more more similar. 2005, IMDb. ~

Re-cycle(鬼域 -- Guĭ yù): A writer's walkthrough in her abandon fantasies and dreams. 2006, IMDb. ~

Memoirs of a Geisha: Only for you Ziyi Zhang... 2005, IMDb.

Chinese Torture Chamber Story (滿清十大酷刑 -- Măn qīng shí dà kù xíng): Crazy... 1995, IMDb.

(To Be Continued...)

"A co tam budeš vůbec jíst?!"

Panovaly zde určité obavy, že tu najdu jistou smrt z vyhladovění. Pokusím se tímto tyto zbytečné starosti přinejmenším zmírnit, když už ne úplně vyvrátit.

Nemohu začít jinak než nadšeně. Vyloženě si to tu užívám, jako ostatně další věci tady. Objevuji tu svět nových chutí a zajímavých kombinací těch starých. Nepamatuji si na jídlo, které jsem tu od začátku září jedl a které by mi nechutnalo. A samozřejmě, jím hodně, hodně rýže (zapomeňte na rýži, která se dělá na starém kontinentu, tady je o mnoho lepší). Na kolejích je zakázáno vařit a ostatně tam na to ani není místo. Není ale problém se najíst v kampusu a v okolí. Jediný problém pro cizince jsou menu, na kterých se zaškrtává objednávka, většinou jsou jen v čínštině, takže pokud jíte sami, jen tak si tipnete (v závislosti na vaší schopnosti číst znaky). Celá věc je o to zajímavější, že většinou ani nevím, co to vlastně jím. I když mi kolegové přeloží hlavní část jídla, je tu stále hodně dalších ingrediencí, které se liší od jídla k jídlu a dělají zvláštní chutě. S hůlkami vážné problémy nemám, už jsem měl předtím zkušenosti, takže jsem na začátku připravil mé spolustolující o vtipné momenty. Někdy se používají hůlky v kombinaci s jednou lžící.

Co je ale vůbec nejlepší, jsou společné večeře nebo obědy s kolegy z laborky. Obyčejně je nás kolem pěti nebo víc a chodíme na jídlo kolem šesté či sedmé večerní. Kolem univerzity je velké množství podniků, kde se dá najíst za rozumné ceny obyčejně mezi 60 až 80 dolarů. Jídla je dost, takže když jdu kolem půlnoci nebo později spát, nemusím ještě jíst. Když je nás více než obvykle (třeba kolem deseti), občas se rozhodnou objednat společné jídlo. Jednoduše se vybere více jednotlivých menu a při jídle každý jí z libovolného talíře, co je na stole. Perfektní příležitost pro ochutnání nejrůznějších věcí.

Myslím, že stojí za to popsat, jak to v takovém podniku (restaurace, jídelna, podnik, ... omlouvám se, ale zase chybí přesný termín, prostě místo, kde se dá najíst) funguje. Místa se od sebe líší tím, jakou kuchyni vaří (místní, Kantonskou, ...). Některé se specializují na nudle, jiné na růži a na dalších mají dumplings (malé, plněné knedlíčky, které se namáčí do talířků s omáčkami). Občas se jde do určitého podniku na jejich proslavenou specialitu, kterou zde umí lépe, než jinde. Většinou je to menší místo, které má kuchyni otevřenou do ulice, takže vidíte kuchaře, co vaří a hlavně cítíte tu dobrotu. Občas stojí u dveří někdo ze zaměstnanců a láká kolemjdoucí dovnitř (zvláštně větší skupinka lidí, jaká bývá ta naše, je zaujme). Když naznačíte zájem, podívá se dovnitř a zjistí, kolik je místa. Ve špičce kolem poledne je na ulicích a v podnicích hodně nacpáno, ale není problém přemístit několik lidí k jiným stolům a udělat místo. Konkurence je velká, takže je většinou v nabídce pití (většinou čaj, někde citronový nápoj s kusy želatiny uvnitř -- jí/pije se to lžičkou ) a polévky zdarma. Někde můžete jíst rýže tolik, kolik chcete (hádáte správně, tato místa patří mezi moje oblíbená :-) ). Po příchodu si sednete ke stolu a napíšete do menu (jednostranný lísteček s nabídkou), co chcete objednat. Lístek dáte kuchaři nebo někomu z personálu a do pěti až deseti minut máte jídlo na stole (kdo by měl čas čekat dlouho na jídlo, že?). Platí se při odchodu u vchodu. Na Night Market je také hodně míst, kde si sami vyberete ingredience a jejich množství předem, kuchař vám je připraví a vy si můžete vzít hotové jídlo s sebou nebo si s ním sednout.

Na závěr něco málo pro fanoušky exotických jídel. Přestože píšu, že je většina jídel perfektní až báječná, občas narazím na něco, co není pro středoevropana až-tak-obvyklé. Schválně, už jste si někdy pochutnávali na rozmixovaných zelených fazolích s ledem? Podává se s brčkem. Přiznám se, že toto jsem jen ochutnal, přeci jen jsem si úplně na všechno ještě nezvykl. Každopádně je to prý hodně populární nápoj.

Stejně jako čaj s mlékem a tmavým kuličkami vespod. To je dobré a pije se to také brčkem, ale hodně širokým, aby šli kuličky nasát. Nevím, z čeho jsou, chutná to trošku jako želé s náznakem chuti lékořice. Má to přezdívku žabí vajíčka, takže jsem byl trochu překvapený, když se mě zeptali, zda to chci objednat :-)

Další překvapující pití, jehož jméno jsem zapomněl, je pití z rýže a burských oříšků. Světle hnědá barva, o trochu hustější než mléko a pije se studené brčkem (lze ale objednat i horké). Je to docela sladké a první chuť která se ozve jsou buráky. Opravdu to chutná jako moje oblíbené burákové máslo. Rýže v tom moc poznat není, přestože jsem se snažil. Možná má na svědomí tu mírnou lepkavost nápoje.

Ještě se vrátím k fazolím. K dispozici je několik druhů, zatím jsem viděl zelené, červené a černé. Zelené nevypadají úplně přesně jako fazole, které známe v Evropě, jsou o trochu menší, chuť mají ale hodně podobnou. Červené fazole jsem nechtěně vyzkoušel, když jsme byli na Night Market a vyzkoušeli jedno místo, kde se podívají jen ... (zápolím s tím, jak to označit, budu to muset popsat -- studené sladké věci, něco jako zmrzlina, ale není to ¨přesné). Na výběr bylo mnoho možností, takže jsem zvolil nejjednoduší možnost, vybrat si něco, co je populární (v menu je to speciálně označené). Později jsem zjistil, že to je s červenými fazolemi. Bylo to dobré, samozřejmě na tu chuť si je třeba zvyknout, ale vychutnal jsem si to. Ve stejný den jsme ochutnali místní pochoutku stinky tofu (překlad by mohl být smradlavé tofu). Kikemu to opravdu smrdělo, mě to nevadilo a nakonec jsem to všechno snědli. Opět, chuť se k něčemu co znám těžko přirovnává, takže to nechávám na vaší fantazii ;-)
Tento týden Číňanka, se kterou jsme byli v neděli na výletě v centru města, přinesla pro Hisako, Kike a mě malý dárek. Překvapující a milé. Dárek byla sklenička pití s kousky tofu ve sladké šťávě se zelenými fazolemi na dně. Zajímavá kombinace. Pod tofu v tomto si nepředstavujte možná typický obrázek tofu jako tuhá nepodajná podrážka. Bylo to světlé a měkké, jako ostatně většina tofu, které jsem tu jím.

Pokud jsem vás dostatečně namlsal a jste celí nedočkaví tyto laskominy ochutnat, budete se muset dostavit osobně -- ani letecký balík není tak rychlý, aby k vám nedorazilo něco trošku jiného, než bylo posláno :-)

Zdraví vás "ochutnávající" ^.^ k.

Got a Stamp

A stamp? Are you asking what for? It's easy, you can't have a bank account here without a stamp which works as your personal signature. Which is kind of nice. Slowly but surely I'm loosing my good penmanship and everytime when they are asking me in the bank to write my proper signature I'm nervous. Well, that's how guys using computer a lot ends :-) Regarding the characters on it -- my Chinese name -- 凱 洛, Kai3 Luo4. Obviously, it suppose to sounds similar to my first name. The characters on the stamp are in the opposite order, Chinese are writing the surname first. 凱 stands for 'triumphant; victorious'. One can find this character in the name of "the Arc of Triumph" in Paris for instance. 洛 is a surname and it's also the name of river. Rosita already explained me the meanings in May, thank you! She also did perfect drawing with decomposition of these characters (see another picture). Very nice of her, you can see the different parts actually making the whole character. She did similar job with the 'Samurai' character back in Oulu times (we saw that character in the movie The Last Samurai and I was curious about that). I really like this whole thing about the meaning of each parts. It's interesting and helping to memorize the strokes for writing. And on top of it, it is fun.

In case you're wondering why you can't see the characters among the ones from the pictures, you just haven't installed the support for Chinese characters in your system.

See the Future

On Saturday we went to certain event at the Huashan Cultural Park close to the Shandao Temple station.

Afterwards we were sitting in the park and having nice chat. And while talking and talking, I realized that place looks really nice to me. I said a park, actually it's quite small place though. Roughly triangle-shaped spot with several benches made with futuristic design. Because of the twilight, dance music and kind of laser beams coming from sound system, street with a lot of lights, and high buildings around, I found out that this place looked like something from the future. There were a lot of traffic going, but it wasn't disturbing at all. Well, it was my impression from that place. I'm sure for the local people it's just an ordinary place with ordinary stuff and definitely nothing special. This makes me thinking about what could be their vision of the future then?

I didn't take my camera and I've been trying to find some picture which can describe this sort of atmosphere on Flickr. The picture isn't exactly from that place, anyway... Credits goes to Yueh-Hua.

Mysli!

Hlavně ze zvědavosti jsem se přihlásil do fotbalového klubu NTU. O klubu mi řekl Španěl Kike, který byl celý nadšený, že si bude moci zahrát s místními. Klub je vlastně volitelný předmět, za jehož absolovování se dostane jeden kredit. Také je to dobrá příležitost poznat další studenty zde. Cizinců je v klubu jen pár a už čínštině rozumí. Většinou ale Kike i já rychle pochopíme, co se děje a co máme dělat. Kike hraje dobře, ale co se týče mě... Všichni jsou však milí a ochotní pomoci.

Trénink, který je dvakrát týdně se skládá z rocvičení, tréninku práce s míčem a nacvičování jednoduchých situací. Uvědomil jsem si, že jsem vlastně jsem nikdy žádný sport nedělal tak intenzivně, abych chodil na tréninky. Každopádně je to zajímavá zkušenost. Už jste někdy slyšeli vysvětlovat strategii útoku a obrany v čínštině? :-) Trenér občas dlouho mluví a vysvětluje, naštěstí nám vždy někdo překládá. Volná citace jednoho z postřehů.

Všichni jste chytří, jinak byste nebyli na této univerzitě. Ale
když jste na hřišti, tak nepoužíváte váš mozek. Při hře musíte myslet!

Co se mě týče, tak nejsem ani chytrý a na hřišti také nemyslím. Uvidím, zda se s tím dá něco udělat... Bohužel se středeční tréninky budou krýt s kurzy čínštiny, které začínají příští týden.

Zmatení pojmů

Matu vás... všechny. Nedělám to záměrně, ale proto, že jsem líný pokaždé všechno přesně popisovat. Zkusím tu vysvětlil několik pojmů a termínů, které ve většině případů používám volně. V těch případech kdy je to nutné, jsem přesný.

~lidé~ Když píšu Číňanka nebo Číňan, myslím tím místní. Tedy ne někoho, koho třeba znám z pevniny. Správně bych měl asi psát Taiwanci, ale nejsem asi jediný, komu tento termín připadá neurčitý. Je Taiwanec ten, kdo je zde označován anglickým pojmem aboriginal? Těch je tu výrazná menšina. A nebo je to termín pro někoho, kdo tu žil před rokem 1949, tedy předtím, než sem přišel Čankajšek společně s asi dvěma milióny Číňanů? Další varianta může být, že je Taiwanec každý, kdo má občanství státu Republic of China.

~jazyk~ Další věc je pojem čínština. Když píšu o čínštině, myslím tím mandarínštinu (mandarin), tedy jazyk, kterým mluví přibližně 70 % celé Číny. Což z ní děla nejvíce rozšířený jazyk planety. Nemyslím tím tedy kantonštinu (cantonese) nebo další jazyky, kterými se v některých částech Číny a Taiwanu mluví. Mandarínština (tuším, že se v Čechách označuje jako standardní čínština, ale nejsem sinolog) je jediný oficiální jazyk na Taiwanu. Ale hodně lidí mimo Taipei mluví Taiwanštinou. Místní mandarínština má také trošku jiný přízvuk.

~přepis~ Problémem je i přepis čínštiny do latinky (další informace). Odmítám používat českou transkripci čínštiny, protože je nesystémové, vzhledem k tomu, že by se měl správně používat systém pinyin. Ovšem, všiměte si, že jsem to porušil hned v tomto spotu -- Čankajšek je jméno přepsané českým systémem (v anglických zdrojích uváděný jako Chiang Kai-shek). S přepisem je na Taiwanu ještě větší potíž, protože pinyin je záležitost pevninské Číny a z politických důvodů používají na Taiwanu jiné systémy. A aby to bylo ještě zajímavější, v Taipei je to jiný systém (Hanyu Pinyin) a v dalších částech ostrova další.

~měna~ Na Taiwanu se používá New Taiwan dollar, NT$. Jeho hodnota je hodně svázaná s americkým dolarem a v současnosti se pohybuje přibližně mezi 31.25 až 33.80 za jeden americký dolar (viz historie kurzu). Aktuální přepočet na korunu českou je 1 CZK = 0.67 TWD.

~angličtina~ Také jste si možná všimli, že používám hodně anglických slov. Ty jsou tu proto, že případný český ekvivalent mi nepřipadá výstižný nebo dost dobrý (případně úplně divný -- jak stručně přeložit pojem graduate student?). To má ale na svědomí prostředí ve kterém jsem, nechci tím říkat ani naznačovat, že moje mateřština je tak nedokonalá :-)

k.

Dětské krůčky

Název postu jsem si vypůjčil ze svého popisu z posledních dnů v mém MSN. Vlastně tam mám napsáno babysteps, ale nechtěl jsem hned anglickým nadpisem pohoršit případné jazykové puristy. Každopádně mi to přijde jako výstižný popis současných (možná již minulých) dnů.

Čekal jsem trochu, že se dostaví kulturní šok, ale překvapivě jsem nic takového nepocítil. Prostředí a lidé jsou nové, ale cítím se v pořádku a bez nějakých velkých změn. Svým způsobem všechno kolem nepůsobí vůbec cize, naopak. Ani když jsme se byli podívat v nejznámějším Night Market v Taipei a prodírali jsme se davem proudících lidí (rozhodně nejrušnější místo na kterém jsem kdy byl, ovšem stále klidné v porovnání s Hong Kongem, jak mi řekli dva studenti, kteří tam žijí), necítil jsem se nijak nepříjemně nebo omezovaný. Je příjemné se takhle rychle přizpůsobit, i když na druhou stranu to možná znamená, že jsem již moc otupělý vůči novým věcem a vnímání okolí. Jsem si ale skoro jistý, že šok dostanu, až se zase octnu v českém prostředí. Když se mi to stalo naposledy, rozhodně to nebylo nic příjemného.

Bydlím na koleji pro graduate studenty a můj spolubydlící, jako ostatně většina zde bydlících, je číňan. Kolej pro exchange studenty je na druhé straně kampusu. Spolubydlící je moc milý, myslím, že se snaží udělat dobrý dojem.

Minule jsem psal o prestižní NTU, univerzita se tu neskládá z fakult ale z mnoha department, což může být větší či menší verze fakult. Obyčejně má každý department jednu budovu, ve které jsou kanceláře, laboratoře a učebny. Můj department má takových budov pět, což je mi připomínáno pokaždé, když někomu jinému řeknu, kde studuji. Nevím, zda to tak funguje všude, ale v mém departmentu patří každý graduate student do nějaké laboratoře společně s PhD studenty. Každý student má také k dispozici laptop, místo v laboratoři a jeho vedoucí je profesor nebo docent, který vede laboratoř. V naší laboratoři je 17 studentů a žije to tady. I pozdě večer (na středoevropské poměry) tu někdo je a už si několikrát všiml, že tu někdo přespal. To není problém, na patře je sprcha a v laboratoři k dispozici lednička, mikrovlnka, klimatizace a skládací postel (také velká audio souprava na karaoke, ale ta není ke spaní potřeba :-) ).

Zapisování na předměty tu funguje výborně. Můžete si je zapsat elektronicky před začátkem semestru nebo dodatečně v prvních několika týdnech. To je dobré na to, že si ověříte, zda ten zajímavě znějící předmět ma i zajímavý obsah. Moc užitečné, v Oulu to dokonce funguje tak, že se ani nemusíte předmět zapisovat -- přihlásíte se až na zkoušku (pokud nemá předmět cvičení) a na přednášky si může chodit kdo chce. Místní předmětu nemají cvičení (semináře, chcete-li) vůbec. Na přednáškách se zadávají projekty a domácí úkoly.

Také jsem dostal laptop, což mi vytrhlo trn z paty -- svůj vlastní si plánuji koupit později. Naštěstí to není žádný Acer nebo jemu podobní, ale IBM a pro jistotu hned model T41. Starší model, ale dělá se na něm docela dobře. Litevci byli s tímto modelem v Himalájích a prý to bylo bez problémů, říká tisková zpráva. Drobná vada na kráse jsou jeho čínská Windows XP, ale ty nevidím poprvé, takže mě to tak nerozhodilo. Většinou zpaměti vím, kam kliknout a když nevím, tak mi někdo ochotně poradí. Laptop se opravdu hodí, už jen kvůli tomu být v kontaktu s lidmi, s kterými jsem se seznámil, přes MSN.

Zmínil jsem se, že používám Windows Messenger a jak jste si jistě všiml, ještě nejsem on-line na ICQ. Nebrání mi v tom žádné technické důvody, jen je pro mě pohodlnější nebýt ve větším kontaktu. Můžete mi říkat sobecký bastard ;-) Jsem daleko a nedělí mě jen časový posun... O tom co se děje u mě si můžete přečíst zde (dobře, to něco málo, o čem napíšu) a vaše zážitky a novinky a mi jistě rádi povíte později, i když v té době už to nebudou novinky.

Ještě se mi většina snů zdá v češtině, alespoň mám takový dojem, že angličtina nepřevažuje a nevzpomínám si na žádný sen v čínštině (ano, přestože vůbec nerozumím, už jsem jeden sen v čínštině kdysi měl -- samozřejmě mi to ve snu vůbec nepřišlo divné :-) ). Když se ve snech které si pamatuji, objeví nějaká žena, zatím je to přibližně půl na půl, buď číňanka nebo běloška. Nedávno mě hodně překvapil zvláštní sen o Qimin. Více než rok jsem ji neviděl, ale minulý týden jsme si psali, takže to byl asi ten důvod.

Možná si říkáte -- na začátku si dává pozor a nepoužije anglické slovo, ale pak se mu v textu hemží spousta anglických pojmů. Dobře si to uvědomuji a snažím se to vysvětlit v tomto spotu (dobře, teď jsem to cizí, pro někoho ošklivé slovo použil schválně :-) ).

Zdraví vás "americký" k.

P.S. Americký? Možná, podle Michala zním nějakým americkým přízvukem a američanka tuhle poznamenala, že používám kalifornská slova (no hádejte z čeho to asi tak můžu mít).